Den 1.
WINDHOEK
Odlet z Evropy, přelet přes celou Afriku.
Den 2.
WINDHOEK
Přílet do Windhoeku. Z letiště, kde nás bude čekat náš minibus, se
odvezeme do hlavního města země. V klidu se naobědváme, vychutnáme
si kávičku a prohlédneme si hlavní památky města. Stále tu máme
ulice s exotickými jmény. Budeme stát na křižovatce ulic Fidela
Castra a Roberta Mugabeho a půjdeme po ulicích pojmenovaných po
různých národních buditelích a představitelích strany za osvobození
Namibie, které přišlo v roce 1990. Podíváme se do hlavní katedrály
Christuskirche, známého jako "německý kostel", který byl postaven v
roku 1910. Z hlavní třídy Nezávislosti odbočíme na Poštovní ulici.
Je to pěší zóna s množstvím obchodů a kaváren a v jejím středu je
namísto fontány téměř celá sbírka gibeonského meteoritu. V klidu si
vychutnáme klidnou atmosféru města, jehož historie je relativně
krátká. Ochutnáme první steak, nebo si dáme nefalšovaný německý
"Schnitzel".
Den 3.
KEETMANSHOOP
Z Windhoeku vyrazíme směrem na jih. Kvalitní a relativně prázdná
cesta vede suchou oblastí na hranici mezi regionem Hardap a
Kalahari. Projedeme přes město Rehoboth a Keetmanshoop, abychom si
to namířili do ještě pustější země. Ubytujeme se na farmě "pár"
kilometrů za Keetmanshoop. Přes obrovskou farmu vede železnice a na
bývalé stanici je dnes vybudována lodge, kde přespíme. Majitelé
Frikkie a Hilde se starají o farmu i lodge. Jsou to nesmírně milí
lidé, kteří žijí v absolutní divočině, obklopeni panenskou
přírodou. Komu se nelení, vydá se na procházku do buše. Budeme
hledat zvířata, která se jdou napít k řece nebo k jednomu z
napajedel. Hodinová procházka, během níž máme šanci vidět
přímorožce, antilopy skákavé, kudu nebo pštrosy. Zde se dozvíte
hodně o tomto zdánlivě nehostinném prostředí. V rámci farmy je
ještě jedno zajímavé místo. Je zde největší namibská sbírka
takzvaných "kvetoucích kamenů", sukulentních rostlin z rodu
Lithops. Fascinující svět regionu Karas. Během večeře budeme mít
výhled na nasvícené napajedlo, kam přicházejí různí obyvatelé této
farmy na divokou zvěř. Když půjdete v noci spát, podívejte se na
oblohu. Toto budeme zažívat během několika nocí.
Den 4.
FISH RIVER KAŇON - LÜDERITZ
Opustíme Frikkieho a Hilde a procházíme okrajem jednoho z
největších kaňonovitých systémů na světě. Větší už je jen Grand
Canyon v USA. Přijedeme na místo, kde je nejznámější vyhlídka,
Hobas. Pokocháme se výhledem, projdeme se po okraji a posedíme v
příjemném vánku nad 600 metrů hlubokou propastí. Toto místo je také
začátkem náročného 3 - 5denního treku na dně tohoto kaňonu. Pro nás
to bude konečná a vydáme se na zpáteční cestu na asfaltku a do
města Lüderitz. V blízkosti městečka Aus se rozléhá oblast známá
jako Sperrgebiet - Zakázané území. Je také označované jako "Diamond
Area 1". Zde se těží takzvané aluviální diamanty. Ty odolaly erozi
kimberlitu a zůstaly na povrchu země. Sem je přinesla řeka Orange z
centrální části Jihoafrické republiky a Atlantik je vynesl na břeh.
Zde zůstaly ležet na zemi a stačí je jen posbírat ... Proto je zde
vytvořeno místo Sperrgebiet, kam se veřejnost nemá, jak dostat.
Společnost DeBeers stále kontroluje většinu území a pouze postupně
uvolňuje území pro potřeby vzniku národního parku. Celá oblast je
známá výskytem divokých, pouštních koní. Jejich původ není zcela
znám a předpokládá se, že jsou pozůstatkem armádních koní z doby
německé přítomnosti. Koním se tu ale v podstatě daří, i přesto, že
žijí v poušti. 22 km za křižovatkou je místo, kde je udělaná
pozorovatelna, ze které je možnost je spatřit. Máme možnost je
vidět vedle cesty až po Lüderitz. Přístavní městečko leží na břehu
zálivu, který Bartolomeu Dias v roce 1487 pojmenoval Angra Pequena
(Malý záliv) a postavil zde i kříž (Padrão). Město bylo založeno v
roce 1883. Původní plány měly zájem o těžbu minerálů, ale nakonec
se oblast věnovala lovu velryb, lvounů na kožešinu a sběr guána
(ptačího trusu jako hnojivo). Dávno zrušená železnice spojovala
přístav s městem Keetmanshoop. Dnes ji připomíná už jen opuštěná
nádraží a město duchů Kolmanskop, největší atrakce v okolí města.
Na pobřeží je možné vidět velryby, lachtany, tučňáky a občas
pštrosy. V Lüderitz přespíme a připravíme se na průjezd Namibijskou
pouští.
Den 5.
LÜDERITZ - SOSSUSVLEI
Ráno se projdeme po prázdných ulicích a sedneme do auta, abychom se
mohli podívat zblízka na 10 kilometrů vzdálený Kolmanskop. Kdysi
slavné a bohaté hornické městečko je jen městem duchů a lákadlem
turistů. Je skutečně fotogenické a návštěvu si určitě užijeme.
Kromě toho, že bylo městečko opuštěné a vylidněné, je i zasypané
pouští. Toto přidává na fotogeničnosti tohoto místa. Strávíme zde
přibližně hodinu a odcházíme po jediné přístupové cestě zpět do
městečka Aus, kde to otočíme doleva, směrem na Maltahöhe. Všude
kolem jsou jen farmy na dobytek nebo zvěřinu a usedlostí je zde
jako šafránu. Na jedné z takových farem jsme se právě vzbudili.
Rozhlédnete se kolem sebe a máte pocit jedinečnosti. Oblast Karas
vyměníme za Hardap a postupujeme na sever. Vyprahlá krajina ubíhá a
pozvolna se mění. I v takové zemi však můžeme objevit něco
výjimečného. Pokud vyjde čas, zastavíme se v domě, který je
postaven ve stylu středověkého hradu. Jmenuje se Duwisib castle a
otevřený byl v roce 1909. Nikdo by nic podobného právě zde
neočekával. Projedeme přes některý z průsmyků (neočekávejte vysoké
pohoří) a dostaneme se na okraj národního parku Naukluft. Země je
opět jiná a na stromech zde hledejme obrovská hnízda snovače
pospolitého. Tito malý ptáčci stavějí největší společné hnízda na
světě. V jednom hnízdě, které může vážit i více než 1 tunu, může
mít své domovy až 400 jedinců a mohou být obydlené více než 100
let. Tato otevřená země je i domovem jiné divoké zvěře, včetně
gepardů. Namibie je země, která má největší populaci těchto
ohrožených šelem. Jsou velmi plaché a těžko je vidět. Místní
farmáři však o jejich přítomnosti velmi dobře vědí. Dnešní noc
strávíme v oblasti na okraji písečného moře, kde je minimum
světelného znečištění a patří mezi jedno z nejlepších míst na světě
na pozorování hvězdné oblohy. Pokud se v Jižní obloze nevyznáte a
chcete najít některé z atraktivních souhvězdí, planet nebo hvězd,
stáhněte si jednu z aplikací do svého smartphone. Mléčná dráha je
zde neuvěřitelně výrazná a v určitých měsících je pěkně vidět Jižní
kříž nebo obě Magellanova mračna. Nenechte si toto divadlo
ujít.
Den 6.
SOSSUSVLEI - SWAKOPMUND
Časný ranní budíček a my vyrážíme na bránu parku. Otevírají ji s
východem slunce, a tak není stanoven přesný čas, hýbe se během
roku. My však chceme být mezi prvními uvnitř parku. Vstoupíme
dovnitř a nastupujeme na asfaltovou cestu, vedoucí napříč širokým
údolím mezi písečnými dunami. 45 kilometrů od brány se nachází
chronicky známá duna, Duna č.45. Je jednou z těch, na které je
povolen výstup, a právě na ni chodí nejvíce lidí. My proto pojedeme
ještě o kus dál, až na samý konec asfaltky. Po cestě budeme hledat
zvířata, které obývají tento nehostinný kout světa. Přímorožci,
pštrosi a s trochou štěstí hyeny a šakali. Budeme procházet i mezi
zajímavými rostlinnými útvary, kterým se říká "pohádkové kruhy".
Není zcela zřejmý důvod, proč se trávy chovají tak, že rostou v
uzavřených kruzích. Do roku 2014 byly známy pouze místa v této
části světa, objevily se však i kruhy v západní Austrálii. Na konci
asfaltu přesedneme do terénních aut a po písku přejedeme několik
kilometrů. Vystoupíme ještě před údolím Sossusvlei. Přejdeme k
nástupu na dunu a začneme stoupat. Písek pod nohama nám bude
"utíkat" a doslova uděláme dva kroky dopředu a jeden zpět. I přesto
bude výsledek stát za to. Většině našich klientů trvá tento výstup
přibližně 50 minut až na vrchol jedné z nejvyšších dun v okolí, Big
Daddy. Výška od základny je přibližně 260-280 metrů. Z vrcholu duny
se nám naskytne neuvěřitelný pohled na přírodní památku UNESCO -
Písečné moře pouště Namib. Věříme, že zde budeme sami. Když budeme
mít dostatek fotografií, začneme rychlý sestup přímo dolů, do Dead
Vlei (Mrtvého údolí). Je to fascinující údolí, kde je bílá,
kaolinová zem, okolo jsou červené písečné duny a nad námi modrá
obloha. Na opačném konci jsou torza 1200 let mrtvých akácií, které
zde rostly v době, kdy zde byla v blízkosti tekoucí řeka Tsauchab.
Úchvatný pohled na místo, kde uděláte dokonalé fotky. Z Dead Vlei
si to namíříme k parkovišti, kam přijdeme o 15-20 minut. Sedneme
opět na 4x4 a vrátíme se k našemu autu a vyprahlí se dovezeme na
bránu parku, do Sesriem. Osvěžíme se, a ještě se podíváme do
nedalekého Sesriem kaňonu, který vyhloubila řeka Tsauchab. Z tohoto
místa vyrazíme do Swakopmundu. Budeme procházet namibskou pouští a
země se postupně bude měnit. Přijdeme na okraj města Walvis Bay,
odkud to do Swakopmundu máme 45 km. Do hotelu v tomto rekreačním
městě přijdeme pravděpodobně mezi 19h a 20h. Zde si už jen
dopřejeme zaslouženou večeři v některé z restauraci.
Den 7.
SWAKOPMUND
Jsme na pobřeží koster, legendárním nehostinném 2500 km dlouhém
pobřeží, které bylo postrachem mořeplavců. Studený Atlantik,
rozpálená poušť bez známky života znamenaly smrt bez ohledu na to,
zda loď skončila v moři nebo na souši. Ráno se vydáme po slané
cestě (ano, je vybudována ze směsi místní půdy a slané vody) až po
místo s názvem Mys CAPE CROSS. Kromě toho, že je prvním místem v
Namibii kde se Portugalcům podařilo v roce 1484 přistát v čele s
mořeplavcem Diogo CAO, tak je i domovem desetitisíců lvounů, kteří
se zde vyvalují na slunci, chytají ryby, blázní ve vodě, soupeří o
samice. Obývají skalistý mys a přilehlou pláž. Jeden samec má 20-30
samic a vydávají neskutečné zvuky. Opravdu zapomněli jsme ...
zápach .... Pokud Vám vadí rybí zápach, tak si určitě vezměte šátek
na ústa. Nenechte si však tím pokazit dojem. Po příchodu a
vystoupení z auta Vás tento odér praští, ale po chvíli si na něj
zvyknete a začnete si užívat přítomnost lvounů. Je zde vybudována
cesta, aby se návštěvníci dostali do těsné blízkosti zvířat, ale
aby je nerušili. Někdy se lachtani ocitnou na cestě, a tehdy si
třeba dávat pozor, přece jen jsou to divoká zvířata. Na pláž je
zákaz VSTUPU, abychom je nerušili. Chceme zde být brzy ráno,
jakmile otevřou bránu parku, abychom měli šanci vidět i hyeny nebo
šakali, kteří sem přicházejí hledat potravu. Pozorujte chování
lvounů, pouta mezi nimi, boje samců o nejlepší pozice na okraji
vody ... Toto je unikátní divadlo, jak z dokumentárního filmu. Mys
Cape Cross je 127 km od Swakopmundu a my se do něj vrátíme zpět.
Přejedeme dále na jih do městečka WALVIS BAY a do zátoky, kterou
sezóně obývají tisíce růžových plameňáků. Mají zde ideální
podmínky, a kromě doby hnízdění zde tráví většinu roku. Potkáte je
na procházce po promenádě v centru města, nebo za městem na
přírodních plážích. Sledujte jejich tance a jak se krmí. Nocovat
budeme opět v SWAKOPMUND, které je němečtější než Německo samo s
vysloveně německou atmosférou z období Kaisera Wilhelma. Vynikající
restaurace, moře, skvělé nákupy, mořský vzduch nám zpříjemní pobyt.
Odvážlivci se vykoupou v oceánu, a pokud bude čas tak zájemci
absolvují fakultativní jízdu na terénních motocyklech quadbike
(čtyřkolkách) po dunách. Něco, co stojí opravdu zato, i pro ty, co
nemají řidičák! Pokud budete mít více času, navštivte například
muzeum krystalů Kristall Galerie, kde mají v expozic údajně
největší kus kvartzového krystalu na světě, nebo příjemné akvárium,
kde uvidíte ryby a jiné mořské tvory žijící v této části Atlantiku.
Swakopmund se otevírá světu a turistický ruch zde za poslední roky
nabral na obrátkách.
Den 8.
SWAKOPMUND - TWYFELFONTEIN
Opouštíme Swakopmund a scenérie se mění. I přes blízkost oceánu je
zde nehostinná poušť. Rostliny zde žijí pouze ze vzdušné vlhkosti,
reálného deště je tu pomálu. Jak se vzdalujeme od pobřeží, země s
občasnými odolnými rostlinami se začne měnit. Rázem přibydou vyšší
rostliny, začne se objevovat tráva a keře. Hory po levé straně při
příjezdu do hornického městečka Uis se jmenují Brandberg, s
nejvyšším vrcholem Königstein s výškou 2.573 m.n.m, což je nejvyšší
hora v Namibii. To jsme se již ocitli v zemi původních lidí,
křováků. Patří do jazykové skupiny San a jsou známí klikacími a
mlaskacími hláskami. Na opačné straně pohoří se nachází místo se
skalními malbami známé jako White Lady. V tomto pohoří roste 350
druhů rostlin, z toho 11 je endemických a nenajdete je nikde jinde
na světě. Vstupujeme do země známé jako Damaraland, pojmenované po
jednom ze sanských kmenů. Pokud budeme mít štěstí, tak nám tu ráno
proběhnou přes silnici surikaty, známé z Kalaharské oblasti. Na
cestě se objevuje dopravní značka "pozor sloni". Právě zde se podle
ročního období pohybují rodiny pouštních slonů. Žije jich už jen
posledních několik set jedinců a najdete je v Damaraland a
Kaokoland v Namibii a v jižní Angole, kde však byly většinou
vystříleni. S dávkou štěstí je zahlédneme, popřípadě zbytky po
jejich hodování. Procházíme krajinou se skalami jakoby navalenými
od obrů. Země je neuvěřitelně fotogenická. Těsně před příchodem do
oblasti Twyfelfontein se nachází muzeum pod otevřenou oblohou
Damaris. Je to obdoba našich skanzenů. Zde se dozvíte něco o životě
křováků, uvidíte, jak žijí, co jedí, jaké léčivé rostliny používají
a jak se baví tancem a zpěvem. Zahrajete si s nimi hru, která
řešila i mezi vesnické spory? Twyfelfontein znamená "pochybný
pramen". Na jednom z míst se zachovala vysoká hustota skalních
rytin - Petroglyfy. Nacházejí se na místě, kde byla založena farma
Twyfelfontein, dokonce původní pramen je stále aktivní. Tato
skupina petroglyfů je zapsána na seznam UNESCO. Nejstarší z nich
mají přibližně 6000 let. Jsou zde vyobrazení lidé, zvířata a jejich
stopy, ale i bytost Lvího muže s lidskýma rukama a množství "map"
se zaznamenanými stálými a občasnými napajedly. Jsou to samozřejmě
předpoklady, pravdu se už asi nikdo nedozví. Samotné prostředí je
nádherné. Přespíme v blízkosti tohoto místa.
Den 9.
TWYFELFONTEIN - PALMWAG
Odjíždíme z Twyfelfonteinu a cestou do Palmwagu si uděláme zajížďku
ke zkamenělému lesu. Je to jedno z mála míst na světě, kde se tak
dobře zachovaly kmeny stromů, které jsou zkamenělé. Pocházejí z
centrální Afriky a zde se po desítkách milionů letech vynořily na
povrch a nyní lákají turisty z celého světa. Procházka mezi nimi je
unikátní zážitek. Mezi nimi roste fascinující rostlina, kterou
paralelně ve stejném období "objevili" dva lidé - Thomas Baines a
Rakušan Friedrich Welwitschia v roce 1859 a pojmenoval ji neskromně
po sobě - Welwitschia mirabilis. Místní obyvatelé rostlinu znali
již tisíce let před nimi. V afrikánštině (jazyk Búrů) ji nazývají
"twee-blaar-kanniedood", což v překladu znamená "dvoulistá
nesmrtelná". Toto jsou její základní charakteristiky. Rostlina má
pouze dva listy, i když vypadá jako by přes ni prošla kolona džípů
a dožívá se velmi vysokého věku, pravděpodobně až několik tisíc
let. Roste pouze na pohraničí Namibie a Angoly, přibližně 50-60 km
od pobřeží, kde má dostatek vzdušné vlhkosti padající z Atlantiku v
této oblasti. Je jen málo zvířat, které ji dokáží konzumovat,
jedněmi z nich jsou přímorožci a nosorožci. Zde si o rostlinách
řekneme více. Otočíme to zpět a jedeme do městečka Plamwag. To už
se nacházíme skutečně uprostřed regionu Kunene a Damaraland. V
okolí Palmwagu, který dostal jméno podle rostliny, která zde roste
- Hyphaene petersiana ("vějířová" palma), se pokusíme o safari.
Chráněné území zde bylo prohlášeno za účelem ochrany zbytků
křehkého ekosystému. Je zde také zřízen kemp na sledování a ochranu
pouštních nosorožců. Se štěstím bychom je mohli vidět. Kromě nich
zde žijí pouštní sloni, angolské žirafy, lvi, leopardi a gepardi.
Typické pouštní zvířata jako jsou přímorožci, antilopy skákavé nebo
pštrosi s největší pravděpodobností uvidíme. Horské zebry zde mají
také zdravý počet a také na ně je reálná šance. Řadu z těchto
zvířat neuvidíme nikde jinde. V Palmwagu přespíme a opět se budeme
kochat noční oblohou. Jsme uprostřed "ničeho".
Den 10.
PALMWAG - OPUWO
Procházíme Damaralandem a po dvou hodinách jsme v městečku
Kamanjab, kde nastoupíme na asfaltovou cestu. V Kamanjab
natankujeme a odsud nás čeká pevná cesta, která nás dovede až do
Opuwa, hlavního města Kaokolandu. Ten začíná někde na úrovni
jihozápadního rohu národního parku Etosha. Sledujte cestu kolem
sebe, možná uvidíte některé z divokých obyvatel tohoto regionu. Jak
se blížíme k Opuwo, vedle cesty přibývají termitiště. Stavby vysoké
až 4 metry zde dotvářejí opět jinou scenérii. Podíváme se na ně
zblízka a dozvíme se něco o termitech. Už druhým dnem jedeme
oblastí, kde bydlí lidé kmene Herero. Muži vypadají jako běžní
obyvatel Namibie, ale ženy jsou o něčem jiném. Mohutné dámy, které
se oblékají do zvláštních šatů, a ještě zvláštnějších čepců. Ve
městě Opuwo je uvidíme ve společnosti žen kmenů Himba a Zemba. Oba
tyto kmeny žijí v oblasti severní Namibie a jižní Angoly. Rozdíl je
ve vzhledu. Himbské ženy si tělo a vlasy natírají směsí hlinky
(okra) a kravského tuku, kdežto zembské ženy ne. Proto je i vzhled
Himba tak exotický. My půjdeme navštívit vesnici Himbů. Vesničky
jsou roztroušeny po krajině a splývají s okolím. Vejdeme do jedné z
nich a náčelníkovi předáme dárky ve formě mouky, oleje, tabáku,
čaje a sušenek pro děti. Vysvětlíme si způsob života těchto lidí,
proč ženy nosí kožené čepce a jak se myjí, když tu není téměř žádná
voda. Opuwo je zajímavé město, kde se mísí kultury a tradiční lidé
zde přicházejí do supermarketu nebo do banky. Dva světy se
setkávají na malém kousku.
Den 11.
OPUWO - ETOSHA
Dnešní den je určený na přesun k národnímu parku Etosha. Tento
národní park má rozlohu 22.300km2 a patří mezi nejpopulárnější
safari v Africe. Cesta povede zprvu suchou krajinou až na hranici s
Angolou. Zde se začne svět kolem nás zelenat a voda bude přibývat.
Vedle hranice, kudy tečou i řeky Kavango a Kunene, žije velké
množství lidí. Voda = život. Země kolem nás bude zelená a na hodně
místech budou jezera a jezírka, některé stálé a některé dočasné.
Téměř všude uvidíme rybáře chytat ryby. Sledujte je a porovnávejte
techniky. Možná uvidíme 20 lidí táhnout síť nebo jednotlivce chytat
na vlasec, nebo děti s pastmi, do nichž chytají sumečky. Nahlédněte
jim do košů, co se jim podařilo ulovit. V této části přibývají
palmy a majestátní baobaby. Zastavíme při tom největším, který po
cestě máme. Baobaby jsou velmi zajímavé stromy, většina druhů roste
výlučně na Madagaskaru, pouze jeden druh v pevninské části Afriky
mezi obratníkem. Nakonec se od tohoto zeleného ráje odkloníme a
vstoupíme opět do suché oblasti. Víceméně budeme většinu dnešního
dne kopírovat plot národního parku Etosha. Když přejdeme přes
červenou linii (veterinární kontrola), dobytek se již nebude volně
pást a opět ho vystřídá divoká zvěř. Vedle cest se často pasou
prasata bradavičnatá, nebo malé antilopy travní. Se štěstím už zde
narazíme na zebry nebo žirafy. Vítejte v oblasti Etosha. Etosha je
nesmírně rozlehlá. Pokud bude ubytování zajištěno v oblasti jižní
brány, cesta z Opuwa povede jižní stranou, suchou oblastí, ale
stejně zajímavou jako je ta severní.
Den 12.
ETOSHA
Dlouho očekávané safari. Arabský výmysl, který si dosyta užijete
jen v Africe. Africká fauna je legendární a národní park ETOSHA Vám
ukáže svá tajemství. Perla mezi národními parky. 4.600km2 z jejích
22,5 tisícové rozlohy tvoří bílá, solná pánev. Zvířata zde mají
vyhrazenou většinu území a vy je nerušíte svou přítomností, ale na
druhou stranu je zde zvěře dost na to, abyste měli vynikající
safari a viděli maximum z africké divočiny. Žijí zde všechna
atraktivní zvířata, s výjimkou buvola, krokodýla a hrocha. Vzhledem
k nedostatku vody se jim zde nemůže dařit. Ostatní obyvatelé buše
jsou ale přítomni. Potkáte žirafy, nosorožce, slony, stáda zeber,
skákavých antilop, pakoně a množství Impal, skvělých skokanů ze
skupiny antilop. Nacházejí se zde také jedineční přímorožci
jihoafričtí, kteří jsou symbolem suchých oblastí Namib a Kalahari.
Pokud budete mít štěstí, natrefíte na šelmy. Vyskytují se zde
všechny velké kočky - lev, leopard a gepard. Hledejte šakali,
hyeny, pštrosi, hady, varany, želvy, orli, supi, karakaly. Park je
dobře přístupný i pro osobní auta, a tak si můžete udělat vlastní
safari, bez místního průvodce a přidat tak několik hodin ježdění
navíc. Nejlepší dobou je období sucha, kdy se zvířata zdržují při
napajedlech a vám stačí pouze čekat. Napajedel je zde více než dost
a různá zvířata mají oblíbená jiná napajedla. Některé z nich tak
máte větší šanci vidět. Například nosorožci, lvi a leopardi jsou
teritoriální a opakovaně se ve stejnou dobu vracejí ke stejným
místům. Stačí znát jejich zvyky a je tak větší šance je vystopovat.
Po období dešťů je zase zajímavá samotná pánev Etosha. Vznikne zde
jezero s rozlohou téměř 5000km2, které má maximální hloubku 20 cm.
Sem se na krátkou dobu sletí plameňáci ze širokého okolí, aby se
zde dosyta nakrmili řas, které v tomto mělkém, alkalickém jezeře
rostou. Jezero postupně vysychá a mění svou barvu. Z hnědo-červené,
přes zelenou, až do čistě bílé, když nadobro vyschne. Cesty jsou
výborně značené, informace o pohybu atraktivních živočichů
dostanete v každém ze tří kempů. Vše záleží už jen od vašich očí a
dávky štěstí. Obrovským lákadlem jsou sloni. Je to nejvýchodnější
část populace pouštních slonů. Pokud budete mít štěstí, uvidíte
mohutné samci obalené bílým bahnem. Když si je o pár dní porovnáte
se slony v Chobe, uvidíte rozdíl ve velikosti.
Den 13.
ETOSHA - WINDHOEK
Brzy ráno se posuneme směrem na jih, a to k největšímu meteoritu na
světě, Hoba meteoritu. 50 tunový kus téměř čistého železa, který
zde nalezl místní farmář, když v roce 1920 oral své pole pluhem
taženým voly, je stále na svém původním místě. Obsahuje 82,4 %
železa, 16,4 % niklu a 0,76 % kobaltu. Délku má 3 metry a tloušťku
1 metr. Během dlouhých let z něj návštěvníci odsekávali kusy a
takto z něj "zmizela" pravděpodobně až jedna tuna. Je neuvěřitelné,
že taková vzácnost je stále na svém původním místě, na farmě, kam
dopadl před přibližně 80 tisíci lety. Proč se tu nezachoval kráter?
Pozor na hlavu! Dáme si tu piknikové snídaně a pokračujeme v naší
cestě. Mezi farmami přicházíme až do burského města Grootfontein.
Kdysi významná železniční stanice je na křižovatce cest na sever,
jih a severovýchod. Pokračujeme přes město Otavi a Otjiwarongo až
do Windhoeku. Cesta bude komfortní, asfaltová a procházet budeme
krajinou, kterou lemují samé farmy. Podle výšky plotu umíte
posoudit, zda se zde chová dobytek, nebo divoká zvěř. Kudu je
schopný přeskočit až třímetrový plot. Ve Windhoeku nás čeká nocleh
a závěrečná večeře. Snít se nám bude o fascinujícím světě, který je
tak různorodý a u nás o něm tak málo víme.
Den 14.
WINDHOEK - EVROPA
Po snídani sedáme do našeho auta, které nás převezlo neuvěřitelnou
krajinou, a vydáváme se na závěrečný přesun na letiště Hosea Kuťák.
Na shledanou Afriko.
Den 15.
EVROPA
|
zpět
